FANDOM


Tokusan se učil Zenu u Ryutana. Jednou večer za ním přišel a ptal se na spoustu věcí. Učitel mu řekl: "Noc už pokročila. Proč si neodpočineš?"

Tokusan se poklonil a vyhlédl ven. Bylo tam velmi temno.

Ryutan mu podal svíčku, aby si svítil na cestu. Ve chvíli, kdy Tokusan sevřel svíčku do dlaní, mu ji Ryutan sfoukl. V tu chvíli se vědomí žáka otevřelo.

"Co sis uvědomil?" zeptal se Ryutan.

"Nikdy již nezpochybním slova učitele." řekl tokusan.

Další den dával Ryokan lekci mnichům: "Vidím mezi Vámi jednoho, co má zuby jako ostří meče a ústa jako mísu plnou krve. Když jej vší silou udeříte holí, téměř se nepohne. Jednoho dne dosáhne nejzazšího a ponese mé učení dál."

Toho dne spálil na prostranství u chrámu Tokusan své komentáře k sútrám. Řekl: "Jakkoli je učení spletité, proti osvícení je to jak vlásek proti ohromnému nebi. Jakkoli hluboké může být naše pochopení světa, proti osvícení je to jen kapka proti celému moři."

S tímto odešel pryč z kláštera.

Mummon to komentuje: Když byl Tokusan na svém, Zen mu moc neříkal, i když měl k dispozici celou horu učení. Říkal si: "Tihle mniši z Jihu. Umějí učit jen to co je v sútrách. To je špatně. Půjdu a budu je učit."

Ocitl se blízko místa, kde v klášteře dlel Ryutan. Sedl si ve vesnici u studny, aby se občerstvil. Přišla k němu stará žena a ptala se: "Copak to neseš těžkého, že jsi tak unaven?"

Tokusan řekl: "Tento komentář k Diamantové sútře jsem psal hodně let."

Žena řekla: "Tu sútru znám. Říká se v ní: Svoji včerejší mysl nezadržíš. Svoji mysl, co právě vnímáš, taky neudržíš. Nyní se chceš napít, odpočinout si, možná se trochu najíst. Které své mysli budeš loupat ovoce?"

Tokusan jakoby oněměl. Nakonec se zeptal: "Je zde v okolí nějaký dobrý učitel?"

A stará žena doporučila Ryotana, v klášteře méně než 5 mil vzdáleném. A Tokusan šel, schlíplý a pokorný, zcela bez nadutosti, s níž zahájil svou pouť. Ryutan naopak polknul svou důstojnost. Bylo to jako nalít čisté vody člověku, aby vystřízlivěl. Stejně to vše byla jenom zbytečná komedie.

Co stokrát znáš z doslechu, mizí, jen co se dotkneš.
Jediný pohled učitele ale není, jako stokrát slyšet.
A jestli má mistr nos nahoru,
slepý sám sebou stoupá na horu.

[1]

Community content is available under CC-BY-SA unless otherwise noted.