Seppo žil v ústraní na hoře Reinan. Mnichové na cestě k mistru Gantovi se zde zastavili, aby složili své poklony.
Seppo je viděl přicházet, rozrazil dvířka své pustevny, vyskočil ven a řekl:
"Co se děje?"
Mnichové také řekli pouze:
"Co se děje?"
A Seppo svěsil hlavu, otočil se a zavřel se v poustevně.
Posléze mniši přišli ke Gantovi. Zeptal se jich:
"Odkud jste přišli?"
Mnichové řekli:
"Od hory Reinan."
"Navštívili jste Seppa?"
"Ano, navštívili jsme ho," řekli mniši.
"Copak Vám řekl?" zeptal se Ganto.
Mniši mu řekli, co se stalo. Ganto řekl:
"Nic jiného neřekl?"
Mniši řekli, že pouze svěsil hlavu a odešel zpět do jeskyně.
Ganto řekl:
"Jak teď lituji, že jsem mu neřekl i to poslední.
Kdybych mu řekl vše, nic by nikdo v celém podnebesí proti němu nesvedl."
Letní praxe už byla ka konci a mnichové přivedli řeč na tuto konverzaci a ptali se Gantoa na význam toho, co řekl. Ganto řekl:
"Proč jste se nezeptali dřív?"
Mniši řekli:
"Nemohli jsme sebrat odvahu.
Ganto řekl:
"Seppo byl uhněten ze stejného těsta jako já*. Ovšem dnes už mi není podobný ani trochu. To je to, co se děje, to je to, co se stalo."
*Poznámka: Seppo a Ganto byli oba žáci Tukosana, srovnej to s 13. koánem Mumokanu.