Jošu se zeptal Nansena: "Víš, co je cesta?"
Nansen odpověděl: "Každý den prožívám svoji cestu."
Jošu se zeptal: "A může být studována ta cesta?"
Nansen řekl: "Jestli ti jde o tohle, nikdy nepoznáš cestu."
Jošu řekl: "Když tedy nebudu poznávat cestu, jakpak ji poznám?"
Nansen řekl: "Cesta nepatří mezi to, co vnímáme ani to není nic neviditelného. Vnímání je klam a nevnímání je nesmysl. Kdo chce žít na správné cestě a bez pochyb, nechť se snaží být svobodný jako širé modré nebe. O obloze přeci nelze říct, jestli je dobrá či špatná."
A těmito slovy byl Jošu osvícen.
Mummon to komentuje: Nansen si uvědomil, že má Joše dlouhodobé pochyby. Hned jak se Joše zeptal, Nansen na ně udeřil. Myslím si však, že joše nedohlédl výšin Nansenových odpovědí. Proč by pak Joše studoval dalších 30 let?
Tisíce květin na jaře; než podzim přijde, měsíc v obilí.
V létě ti vánek osvěží tváře, zimou sníh padá bílý.
Až pustíš z hlavy zbytečnosti,
každé období budeš žít ku radosti.