Ču, zvaný Kokoši, byl učitelem císaře. Zavolal na svého pomocníka: "Ošine!"
Ošin řekl: "Ano?"
Ču to zopakoval: "Ošine!"
Ošin řekl: "Ano?"
A Ču ještě jednou: "Ošine!"
Ošin znovu: "Ano?"
Ču řekl: "Měl bych se ti omluvit za ta volání. Asi by ses mi ale spíš měl omluvit ty."
Mumon to komentuje: To Čuův jazyk zahníval, když volal na Ošina. Ošin naopak byl vynikající. Ču se cítil sláb a samoten. Jeho učení pak bylo jako držet krávě hlavu a cpát do ní jetel.
Ošin se nenamáhal s tím ukázat něco ze svého Zenu. Plný a syt, nechtěl dál jíst. Když země prosperuje, lidé jsou neteční. Děti z bohatých rodin bývají zkažené.
A teď se Vás zeptám: Kdo z těch dvou se měl druhému omluvit?
Mříže žaláře jsou blízko u sebe a vězeň smutní.
Celá generace kašle na Zen, lidé jsou špatní.
I když podpíráš futra domu, co k zemi se hroutí,
tak jak tak všechno ztratíš.